V září předchozího roku, jsme začali rozjíždět akci. Jali jsme obtěžovat jednoho skotského farmáře s tím, že bychom u něj rádi pracovali. Kontakt jsem měl přes sestru, která u něj byla před dvěma roky. Farmář byl velmi vstřícný a dal nám emaily na dva zprostředkovatele pracovních povolení. Nicméně tam jsme se dozvěděli několik nemilých skutečností. Za povolení se platí (nebyl jsem tak moc naivní, abych si myslel, že se neplatí, ale cca 6500 Kč mi přece jen vzalo dech) a povolení se vydává minimálně na 14 týdnů! Po osobním rozhovoru se zprostředkovatelem, byl ochoten tuto dobu snížit na 13 týdnů :(. Ať jsme počítali, jak jsme chtěli, do prázdnin jsme se prostě nevešli, pokud jsme chtěli absolvovat všechny zkoušky. Čili jsme farmáři oznámili, že je nám líto, ale akce se nekoná. Ale asi po měsíci mi přišel mail, že to povolení nedostal nikdo, takže se jede na černo, ostatně jako léta před tím. Bohužel, jsme ale nemohli jet všichni. Prostě nebylo místo. Ale farmář akceptoval naši nabídku, že se dva páry vystřídají v polovině.
Toto se nám zdařilo vyjednat zhruba do poloviny zimy. Pak už jsme jenom čekali na příchod jara a léta. Vyřídit si jízdenky do Londýna u GTS, pojištění, zvací dopisy, informace co sebou, jídlo, co jsme uvezli a hurá na cestu.
Pokud mohu doporučit, mějte zpáteční jízdenku open (otevřenou). Je to lepší, než odjezd napevno za měsíc a víc. Ušetříte si spoustu nepříjemností. Tuším že existuje něco jako minimum peněz na den. Pro studenta je to 10 £ a nestudenta dokonce 30 £ na den. Mě osobně problémy s penězi nedělali, ani je nechtěli vidět. Holt seriózní tvář :). A mít odjezd za týden a pak ho měnit také není nejlepší, protože za každou změnu se kanceláři platí. U Capital Express je to 5 £.
To tak na úvod. S C.E. se jede Euro-tunelem. Je to rychlejší, ale také se vám může stát, že budete na ostrově a ani nezahlédnete moře. No žádná tragédie to není, ale příště si vyberu jinou společnost s trajektem. V Londýně na nás čekali kamarádka s přítelkyní. Potřebovali jsme sehnat ubytování na noc. Nejlevnější bylo za 12 £. To se nám dát nechtělo, tak jsme vyrazili do jednoho českého hostelu. Tam jsme sice zjistili, že je tam ubytování za neuvěřitelných 7 £, ale že mají beznadějně obsazeno. Vrátili jsme se tedy na Victoria station, kde jsme byli ochotni zaplatit oněch 11 £. Ale to by v tom nebyl čert, aby to už nebylo pryč. Teď nejlepší nabídka zněla na 16 £ za noc. To už bylo opravdu příliš. Tak jsme se rozhodli pro cestu autobusem přes noc za 26 £ do Edinburghu, místo abychom se v Londýně vyspali a druhý den pokračovali podle plánu stopem. Ale ani teď to nešlo tak hladce, jak jsme si přáli. Vše bylo již obsazeno, takže jsme odjeli už odpoledne a ještě do Newcastlu za 21 £. Tam jsme skončili ve 2 hodiny v noci. S nepříliš dobrou náladou jsme přečkali noc v jednom odlehlém parku u dálnice.
Bystrý čtenář si z předchozího odstavce již vzal ponauku, těm méně chápavým to ještě napíši. Pokud chcete v létě spát v Londýně předem si něco rezervujte přes internet, nebo telefonicky. Pokud chcete rovnou cestovat rezervujte si jízdenku u společnosti s velkou sítí linek, třeba jako National Express. Pokud chcete stopovat, nezdržujte se a zmizte z Londýna před setměním. Uznávám, že ne každý musí mít pech jako mi, ale byli tam i tací co jej měli větší když je okradli v penzionu za 10 £, do kterého se sváželo rovnou z Victoria Coach Station, jehož propagátoři byli neuvěřitelně vlezlí a neodbytní. Tolik tedy má rada.
Druhý den jsme již úspěšně dostopovali do Perthu. Je to docela pěkné městečko. Zrovna ten víkend se tam pořádal každoroční hudební festival. Denní vstupenka stála 35 £ a na víkend 60. Takže pokud máte někdo chuť si poslechnout spoustu známých skupin na jednom místě, vyrazte příští rok. Tenhle rok to bylo na 7. a 8. července. Ještě týž večer se nám zdařilo dojet až na farmu.
My jsme byli ubytováni u jedné starší farmářky, která se nám jevila mile, ale po pár dnech jsme zjistili, že je neuvěřitelně vlezlá. Ale i to se dalo přežít, pokud jste si odmysleli její vpády do soukromí před sedmou hodinou raní s výkřiky vstávat vstávat. Za ubytování jsme platili 2,5 £ na člověka a noc. Za to jsme dostali střechu nad hlavou v podobě baráčku z vlnitého plech, nebo karavanu, elektřinu, plynovou bombu se sporákem a postel. Pokud pršelo, tak nám farmářka roztopila společenskou místnost, kde jsme si sušili věci, čímž se velmi záhy proměnila na prádelnu. Pokud je mi známo, obyčejně se bydlí po karavanech. Také ale můžete skončit ve stanu, což bych nikomu v skotském podnebí nepřál.
Hlavní sezóna malin začíná někdy mezi 10 a 20 červencem. Vzhledem k počasí tohoto roku, začala až kolem 20. Také tou dobou přijíždí většina sběračů. Mi co jsme tam byli dříve jsme dělali povětšinou hodinovou práci. Jako myli karavany a toalety pro nově příchozí, natírali přívěs, stavěli tunely kolem malin, aby se dalo sbírat i za deště, nebo obsekávali farmu. No prostě dobrá práce za rozumný hodinový výdělek. Dělá se většinou od osmi do půl páté až páté hodiny, podle délky pauzy na oběd. Pokud mě paměť neklame, tak letos byla minimální mzda 3,75 £. Po zdanění z toho vychází asi tak 3 £. Nevím to přesně, ale ty tři libry jsou takové to minimum na hodinovou mzdu. Před pár lety to bylo ještě o 50p méně. Ale to vše platilo pouze do té doby, než jsme začali sbírat. Pak se teprve ukázalo, zda jsme schopni si vydělat na suchý Tesco Value chléb, nebo ne. No vzhledem k tomu, že stojí asi 19p, tak bychom ty maliny museli sbírat kovářskými kleštěmi se zavřenýma očima, aby se nám to nezdařilo. Náš průměrný výdělek se pohyboval kolem 24 £ za den. Když začala hlavní sezóna a zrovna nepršelo, tak to šlo až někam ke 30. Ano je pravda, že mezi námi byli i tací, že dokázali natrhat i přes 40 £ za den (i 50 £ se vyskytlo), ale to byli buď extrémě šikovní jedinci, nebo extrémě prasečí, že do panetek házeli vše co jim pod ruku přišlo. No já jsem s obrovským štěstím chytil dobrý, dobře placený job. Odvážel jsem maliny z pole. No že bych měl na růžích ustláno to zrovna ne, ale určitě jsem si vydělal víc něž sbíráním.
Na tomto místě bych se teď měl rozplývat nad krásami severu a zahrnovat vás množstvím informací a fotografií. Leč nestane se tak. Byl jsem nucen odjet domů dříve, než jsem stačil urazit jediný kilometr z naplánované cesty přes Highlands na ostrov Skye. Jediné co vám mohu doporučit je, že Edinburgh rozhodně stojí za zastávku, protože jsem v něm strávil krásné odpoledne a příjemnou část noci, než jsem jej za deště opustil autobusem do Londýna. V Edinbughu se každoročně pořádají slavnosti a ty, stejně jako krásná architektura stojí za pozornost.
Skoti jsou milí a pohostinní lidé. To je zjištění nejen mé, ale i některých mých kamarádů.
Mají tam velmi úzké a nepřehledné silničky, na kterých ale jezdí obezřetně. Samozřejmě i tam existují výjimky. Pokud se někde míjí a musí zastavit, vždy si poděkují pozvednutím ruky, nebo úsměvem.
Pokud jedete pracovat, doporučuji sehnat si práci předem. Vyděl jsem mnoho strhaných obličejů každý den, kdy se lidé, převážně z Čech, již měsíc snažili sehnat práci s posledními par Librami v kapse. Netvrdím, že je to nemožné, ale vloni se zvýšily kvóty pracovních povolení a tak ubyla práce ilegálům. Takže zlaté časy jisté práce jsou pryč.
Jak jsem již napsal výše rezervujte si jízdenky na autobus a nocleh v hostelech předem. Ušetříte si nepříjemné překvapení.